neděle 14. května 2017

Nápisy na náhrobcích


"Když chceš udělat ženě RADOST, pošli ji na hřbitov."

Tedy nevím, jak jiným ženám, ale pro mě to platí na 100 procent.
Na prvním místě je procházka na hřbitově, na druhém procházka v přírodě - v lese, u rybníka, po městě... kdekoliv...
Ale posvátné TICHO na hřbitově vnáší do mé duše potřebný klid a mír.
Na chvíli mít možnost nebýt ve střehu, nemuset odpovídat na otázky dětí, nereagovat na synovy echolálie....
...načerpat sílu do dalších dnů a týdnů...

POKUD potřebuji hodně rychle nabrat síly, je tohle to nejlepší místo na světě.

Hřbitov mohu projít i desetkrát dokola. Jednou jen tak, ztišit duši, podruhé sledovat upravenost hrobů, potřetí číst jména na náhrobcích, počtvrté sledovat, jak byl kdo stár když musel odejít z tohoto světa, popáté vnímat krásu květin, pošesté nechat v duši rezonovat třeba nápisy na náhrobcích, jindy jsme třeba s dcerami hledaly malé děti a holky počítaly, kolik jim bylo....
Pokaždé jinou cestou a jinak....


Tentokrát jsem vnímala nápisy na hrobech, přemýšlela nad nimi, nad životem svým i svých dětí...
....a říkala jsem si, jaký nápis by se na hrobě líbil mně....
Někomu to může přijít divné či dokonce morbidní, ale mně to přijde normální.
Smrt je přirozenou součástí života. Proč o ní nemluvit, proč nevyjádřit svá přání....















Tak který?
Nevybrali byste?
Tak tento díl bude mít ještě dvě pokračování....


2 komentáře:

  1. Taky se ráda procházím po hřbitově. A jak říkáš, je tam klid. Klid na myšlenky, klid na vše.

    OdpovědětVymazat
  2. Jen tak procházet se po hřbitově, to jsem udělala asi jen jednou. Ale věřím, že to může být uklidňující. Ano, smrt je přirozená součást života, akorát jsme o ní přestali mluvit, nahradili ji jinými tématy a tak se pro nás stala děsivější..

    OdpovědětVymazat

Prosím anonymy o nějaký podpis. Ať vím s kým mám tu čest. Děkuji.