Dostaly jsme s maminkou pozvánku na sobotní slavnostní bohoslužbu v Týnci nad Sázavou.
Normálně se bohoslužby konají v neděli.
Netušily jsme, že tentokrát bude bohoslužba i s hudbou a že kázat bude dokonce biskup CČSH.
Po bohoslužbě bylo pohoštění a s představiteli církve jsme prohodily pár milých slov.
Stálo to za zdokumentování.
Z takových okamžiků člověk zase týdny a měsíce čerpá sílu v boji s autismem a s neurvalými a neznalými lidmi.
Právě v těchto dnech je to deset let, kdy jsem jako předsedkyně Dětského centra přijala pozvání do kostela. Od té doby můj život získal jiný rozměr.
Od té doby je můj život úplně jiný a navíc krásný. Už nejsem na nic sama, ale mám oporu v Bohu.
A asi jen ten, kdo se nechal pokřít v dospělosti, může pochopit, jak velká změna to je.
Tehdy jsem měla depresi a byla jsem na pokraji sil. Zničená žena s myšlenkami na sebevraždu.
Můj život byl pustý a prázdný.
Nyní jsem šťastná, spokojená, vděčná a každý den děkuji za dar života.
Vím, že zvládnu jakoukoliv překážku v životě.
Jsem vděčná za DAR víry.
Krásne napísané. :)
OdpovědětVymazatjá jsem ve víře vychovávaná odmala, ale až životem v rodině a s dětmi, nabyla moje víra toho pravého rozměru. jsem ale křesťanka, rozdíl mezi tvou a mou vírou neznám, ale je na stejném základu. ano, bůh pomáhá a drží i v těch nejtěšších okamžicích. nevím jak u vás, ale zrovna dnes u nás v evangeliu zazněla slova o síle modlitby. a to je důležité, vždy v dobách zoufalství a bezradnosti prosit o podporu. a ona příjde, bůh vyslyší tvé prosby. zavítej častěji do věřící komunity, dle možností, jistě, a nebo alespoň v myšlenkách a nebudeš sama. i já se za tebe a tvé děti modlím, papa gábina
OdpovědětVymazatGábi, asi dva a půl roku jsem se do kostela nedostala, nebylo hlídání, nešlo to, teď se mi to povedlo dvakrát a jsem za to moc ráda. Ale nejdůležitější je mít Boha ve svém srdci a žít láskou. Jak často člověk jde do kostela není až tak důležité.
VymazatMáš pravdu, že je to dar. Dar, který já ne a ne a neumím přijmout.
OdpovědětVymazat