Obrázek z FB.
PROČ lidé soudí, aniž člověka znají?
Proč lidé soudí, aniž člověka někdy v životě viděli?
Proč lidé nepřijdou a nezeptají se přímo?
Proč nestojí o férové jednání?
Proč mají potřebu hnípat se v pomluvách?
Proč nejsou lidé tak otevření a upřímní a nepřijdou: "hele, slyšel jsem to a to.. pověz mi SVOJI verzi..."
Proč se s člověkem nesetkají a nevytvoří si vlastní NÁZOR?
A proč vůbec mají lidé potřebu šťourat se v životech a bolestech jiných lidí? Cizích lidí?
VYTAHOVAT JEJICH minulost na boží světlo? Minulost, která ještě nepřebolela a už je tady zase v plné síle...? Chápou vůbec, JAK HLUBOCE mohou člověka ranit? JAK moc by mohli ublížit?
Co je k tomu vůbec vede.... SOUDIT, aniž by vůbec tušili alespoň z tisíciny HLOUBKU toho zoufalství....
Nenapadlo by mě soudit nikoho, koho jsem nikdy neviděla.
Asi jsem fakt spadla z jiné planety.
Kdysi jsem věřila ve spravedlnost, dnes už ne. Život není spravedlivý.
Pořád však věřím v PRAVDU....jen ji ale musí někdo chtít slyšet.
Je jednodušší odepsat člověka bez možnosti obhajoby....
Mohu jen věřit, že pravda a láska jednou zvítězí nad lží a nenávistí....
A já věřím....
Milá Marci, život je takový, jaký se ho rozhodneme vnímat.. jsme tím, na co myslíme.. a myšlenky si přece můžeme vybírat.. nebo lépe: my sami jsme tvůrci svých myšlenek! Tak proč si nevybrat nebo nestvořit ty, které se nám líbí? Já vím.. řekneš "ale to nejde.. už nemůžu". Věř, že jde. Vím to. Lze se to naučit. Nemusí pršet, stačí, když kape.. a častá krůpěj i kámen prorazí. Čím víc jiných myšlenek než zde, tím lépe se Ti bude dýchat.. :-). Vím, že jsi silná, vnímám to. Pokaždé, když jsme spolu, to tak cítím. Ne jednou jsem Ti řekla, jak moc Tě obdivuji, jak to zvládáš.. Na Tvá proč? existuje možná až velmi jednoduchá odpověď: strach.. a z něho plynoucí další nízké energie: závist, nenávist, zloba, nespokojenost, ale také úzkost, obavy, nejistota, pocity méněcennosti.. prostě strach "šťourat se" ve svém vlastním životě, sám v sobě.. I.
OdpovědětVymazatDěkuji.
Vymazat