Podzimní stínohrátky

Přemýšlím....

 Je mi 35 a přesto si připadám jako malá holka.
Nezkušená, nepoučená, tápající životem...

Ta socha na hřbitově mi připomínala mě. Hlavu položenou v dlaních, slzy na tváři a smutek v duši.
Někdy člověku není do smíchu. Nemůže být každý den "posvícení".

Někdy člověk přemýšlí, zda to či ono je či není správné, zda teď je či není ta vhodná doba udělat nějaké rozhodnutí...
...a ve své podstatě stejně neví....
Když jsem byla malá, myslela jsem si, že ve 35 letech je už člověk "moudrý a rozumný" a dnes zjišťuji, že nevím nic....

Eliška a já

Tak ještě pár obrázků z Prostějova. 

 Většinou už chodím bez hole, ale po "běhání" po městě a na Plumlovské přehradě už jsem nemohla.....tedy moje noha....a na hřbitov jsem si vzala hůl.

Parádu budu honit jindy... :-P

Já s holí

Musím přiznat, že stínohra mě moc baví...

Tak ještě aby občas vysvitlo sluníčko a udělalo mi radost svými slunečními paprsky...

To jsem já

Včera jsem si 2 x udělala malou procházku na zahradu.

Byla pěkná zima a já jen ve svetru....

Tak jsem spěchala, ale přesto jsem stihla udělat pár snímků....