středa 19. října 2011

Schody do nebe

Posledních pár dnů se snažím chodit bez francouzských holí.

Jsem ráda, že se noha pomalu navrací do normálu.
Když jsem nedávno přišla z nemocnice, neuměla jsem ani překročit práh domů.
A teď zvládnu schody i bez hole.

Asi 100 metrů od nás jsou tyhle schody.

Jendu jsem nechala Šárce spícího doma a vyšla jsem si na malou procházku.
S Jendou by to nešlo.

Ten nepůjde jinou trasu než je naučený....

Bylo to fajn... JÍT.... a na nic nemyslet....
Vystavil v
Štítky:

9 komentářů:

  1. přeji co nejrychlejší uzdravení. vůle je mocná čarodějka a jak se říká, když se hodně chce, úspěch se dostaví! Drak
    a děkuji za krásné komentáře

    OdpovědětVymazat

  3. Také jsem psala o schodech do nebe, mohly jsme se tam sejít a popovídat - proč jsi mi nedala vědět?-:)
    Neboj, ty procházky budou lepší a lepší, však je fajn že zase nádherně fotíš, že ti dělá sluníčko radost a že jsi tady s námi - ne?
    Drž se, já ti k tomu držím všechny 4 palce!

    OdpovědětVymazat

  4. Ivet, promiň, příště ti dám vědět a sejdem se tam, jooo? :-p

    OdpovědětVymazat

  5. Nádherné nebe. Čisté. Jako Ty. Jako já.

    OdpovědětVymazat

  6. Tak to vidíš děvče, že teď už to bude jen a jen lepší...velká gratulace. Kdo nezažil nepochopí co to je se pomalu vracet do normálního života a že i těch pár kroků a zbavení se trochy bolesti může člověku udělat tak ohromnou radost.

    OdpovědětVymazat

  7. Taky mám radost a moc Ti to přeji, že se pomalu zbavuješ podpory berliček. Pomalu ale jistě se snad vrátíš do "normálu". Doktoři léčí a příroda uzdravuje.
    A ten Tvůj název článku mi připomenul jednu starou písničku.

    OdpovědětVymazat

  8. nemůžu si pomoct, ale ty schody asi znám! jen si teď nevybavím, odkud přesně.
    držím palce... ať se daří stále lépe a lépe :-)

    OdpovědětVymazat

  9. Taky mám někde na blogu schody do nebe, trochu víc romantické.

    OdpovědětVymazat

Prosím anonymy o nějaký podpis. Ať vím s kým mám tu čest. Děkuji.

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)