pondělí 19. června 2017

Proč slova staví cestu a mlčení zeď

https://www.firstclass.cz/2017/06/proc-slova-stavi-cestu-a-mlceni-zed/2/#sthash.9hQTWjmw.dpuf
Mlčeli.
Věřili, že mlčením nic nezkazí.
Tak jako si někteří lidé myslí, že nicneděláním nic neztratí.
Zapomněli, že slova jsou jako cihly. Klademe-li je správně za sebe, budujeme komunikaci. Ta je i v silničářském žargonu spojnicí mezi dvěma body, dvěma lidmi. Kde jsou správná slova, je komunikace, vztah, lidé k sobě mají blízko. Kde se cihly nepokládají správně, tam se vrší na sebe a vzniká ne pevná cesta, ale zeď. Přehrada mezi lidmi.
Všechno životně důležité ve vztazích má 10 písmen. Ko-mu-ni-ka-ce. Po-ro-zu-mě-ní. Na-sl-ou-chá-ní. Kom-pro-mi-sy. Bez mluvení není možné ani jedno. Nelze udržet vztah.
Bez údržby každá komunikace zapadne – sněhem a prachem. Zmizí to, co nás spojuje.
S pomocí slov má vztah naději, s mlčením obvykle končí.
Povězte mi, kolik starostí by si lidé ušetřili, kdyby spolu komunikovali?
Zamilovat se znamená často oněmět. Protože co říct si v tu chvíli mají všechny naše ostatní smysly a emoce v čele se srdcem. Zamilovanost je jejich doba.
Pak je však nutné začít mluvit. Ne přestat. Každý jsme totiž jiný. Máme odlišnou minulost danou genetikou, výchovou, životní cestou, názory, které jsme převzali, a hodnotami, které jsme si vytvořili. Máme jiný práh bolesti. Musíme mluvit, abychom jeden druhého pochopili a našli k sobě navzájem cestu.
Proto mluvme a naslouchejme. Pamatujme: Jakmile mezi partnery začne vadnout komunikace, posléze vadne i všechno ostatní. Bez komunikace není vztah. Protože bez komunikace není most.
Člověk potřebuje komunikovat, jinak ztratí vztah. Pokud tohle nechápe a vztahu si dostatečně neváží, bude mu odebrán. To je princip života. Život nám vždycky odebírá to, čemu nepřikládáme hodnotu, protože tím vyjadřujeme, že to nepotřebujeme. 
Protože jen tak nás donutí všimnout si toho, že něco v naší blízkosti není. Jen tak nás donutí toho, o co jsme přišli, si zase začít vážit. Jen tak nás naučí vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme.
I já občas lenivím. Přestávám mluvit. Ale snažím se mít oči otevřené. Pozorovat bytosti a věci kolem sebe. Proč? Protože mi stále napovídají, abych mluvil.
Mluvíme, abychom partnerovi odsekli, ponížili ho, zranili. Ze slov nestavíme cestu, ale vršíme skládku odpadu. Mluvíme raději o druhých, ne s druhými. 
A pak se divíme, že se ocitáme sami. Za smradlavou zdí, kterou jsme sami svými jedy navršili. 
Mlčení ve vztahu vede k apatii, ztrátě vazby, kontaktu, zkrátka komunikace. Koho svým mlčením dlouhodobě ignorujeme, toho učíme žít bez nás.
Dlouhodobým mlčením se žádný problém mezi lidmi neuzdraví. Vztah, tak jako voda, potřebuje život, pohyb. Stojatou vodu musíme rozhýbat. Jinak o ni přijdeme.
Každý, kdo vstupuje do vztahu, by si měl uvědomit hlavní fakt: Jsme odlišní. Proto se musíme ptát. Proto musíme odpovídat. Proto musíme jeden druhému naslouchat. Jedině komunikace odstraňuje mezi lidmi nedorozumění. 
Pokud chceme vztah, ve kterém mizí problémy, musíme se předně naučit problémy řešit. SPOLEČNĚ řešit. 
Protože komunikovat znamená: Mluvit spolu o věcech, dobrých i zlých. Budovat důvěru. Pochopit význam upřímnosti. Být tu pro druhého – udělat si na něj čas. Minulost nechat minulostí. Přijímat i opačné pohledy, než je ten můj. Respektovat, že všichni nemůžeme být pořád šťastní. Oceňovat překážky, které nám život staví do cesty. Protože: Společně je dokážeme překonat, pokud jsme jeden druhému tím nejlepším přítelem.
K tomu všemu pomáhají slova. Jsou mocná. Dokážou zachránit člověku život.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Prosím anonymy o nějaký podpis. Ať vím s kým mám tu čest. Děkuji.