Ráda fotím. Občas i něco jiného než autismus a rodinu...a proto tento můj nový blog.... Možná o ničem a možná o něčem. Tady nechci myslet, ale jen relaxovat...
Ja tiež fotím za jazdy z auta, niekedy sa mi tie fotky aj celkom vydaria, ale nie ako šofér. Nad tým by som sa na tvojom mieste zamyslela. Aj nad tým, či to nie je riziko, keď sadneš sa volant ovplyvnená liekmi. Je to dosť riskantné nielen voči svojej osobe, ale aj voči iným účastníkom cestnej premávky. Dúfam, že ťa život neomrzel. Sorry za mentorovanie. Ale fotky spoza čelného aj bočného skla auta sú pekné.
Proto jsem psala, že většinou zastavím, jindy že fotím jako spolujezdec. Pokud opravdu fotím za jízdy (to je minimálně), zmenším rychlost a NIKDY se nedívám do hledáčku...dívám se dopředu na provoz, foták namířím dopředu nebo doleva a párkrát zmáčknu spoušt a ono se třeba něco povede. Neohrožuji nikoho. A ohledně jízdy pod vlivem léků? ALE já to nemám JAK udělat. Nemá mě tam KDO odvézt. Manžela nezajímám já ani mé zdraví. Půl roku doufám, že mě odveze na endokrinologii, k zubaři ap...ale už jsem si nemohla dovolit mít rozhašenou štítnou žlázu, bylo mi špatně , únava, pocení... Samozřejmě že vím, že mohu sebe i někoho ohrozit, jedu pomalu, dodržuju předpisy a celou cestu se modlím, abych nikomu neublížila. Musím jezdit na odběry každé 2-3 týdny, je to životně důležité, je to jen 1km, ale i tak se bojím...to je nevýhoda malého města a nefunkčního manželství.
Komentáře mi daly odpověď na to, jestli jsi zastavila nebo fotila za jízdy :-) Zatím mě to nikdy nenapadlo, když už, zajela jsem ke krajnici a zastavila. Je dobře, že tě život neomrzel!
Předpokládám, že už fotíš taky za jízdy. Nerad bych aby ses po mně opičila a něco se ti stalo.
OdpovědětVymazatJá se po tobě neopičím, umím to už dávno, ale nejsem na to pyšná. Snažím se častěji zastavit a fotit v klidu. :-)
VymazatJa tiež fotím za jazdy z auta, niekedy sa mi tie fotky aj celkom vydaria, ale nie ako šofér. Nad tým by som sa na tvojom mieste zamyslela. Aj nad tým, či to nie je riziko, keď sadneš sa volant ovplyvnená liekmi. Je to dosť riskantné nielen voči svojej osobe, ale aj voči iným účastníkom cestnej premávky. Dúfam, že ťa život neomrzel. Sorry za mentorovanie. Ale fotky spoza čelného aj bočného skla auta sú pekné.
OdpovědětVymazatProto jsem psala, že většinou zastavím, jindy že fotím jako spolujezdec. Pokud opravdu fotím za jízdy (to je minimálně), zmenším rychlost a NIKDY se nedívám do hledáčku...dívám se dopředu na provoz, foták namířím dopředu nebo doleva a párkrát zmáčknu spoušt a ono se třeba něco povede. Neohrožuji nikoho. A ohledně jízdy pod vlivem léků? ALE já to nemám JAK udělat. Nemá mě tam KDO odvézt. Manžela nezajímám já ani mé zdraví. Půl roku doufám, že mě odveze na endokrinologii, k zubaři ap...ale už jsem si nemohla dovolit mít rozhašenou štítnou žlázu, bylo mi špatně , únava, pocení... Samozřejmě že vím, že mohu sebe i někoho ohrozit, jedu pomalu, dodržuju předpisy a celou cestu se modlím, abych nikomu neublížila. Musím jezdit na odběry každé 2-3 týdny, je to životně důležité, je to jen 1km, ale i tak se bojím...to je nevýhoda malého města a nefunkčního manželství.
Vymazatživot mě neomrzel, naopak teprve poslední roky je pro mě bytostně důležitý, teprve teď vím, že chci žít.
VymazatKomentáře mi daly odpověď na to, jestli jsi zastavila nebo fotila za jízdy :-) Zatím mě to nikdy nenapadlo, když už, zajela jsem ke krajnici a zastavila.
OdpovědětVymazatJe dobře, že tě život neomrzel!