Ráda fotím. Občas i něco jiného než autismus a rodinu...a proto tento můj nový blog.... Možná o ničem a možná o něčem. Tady nechci myslet, ale jen relaxovat...
neděle 2. června 2013
Plot
Žil jednou jeden malý chlapec, který měl špatnou povahu.
Otec mu dal pytlík hřebíků a řekl, že vždy, když bude naštvaný, tak ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První den chlapec zatloukl 37 hřebíků. Za několik týdnů se naučil svůj hněv kontrolovat a počet zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat zlost než přibíjet hřebíky do plotu.
Nakonec přišel ten den, kdy se chlapec ani jednou nenaštval. Řekl to otci a otec mu navrhl, aby teď vytáhl vždy jeden hřebík, pokud se celý den nenaštve. Dny plynou a chlapec mohl po čase říct otci, že v plotě nezůstal ani jeden hřebík.
Teď otec vzal chlapce za ruku a zavedl ho k plotu. Tam mu řekl: "Udělal jsi dobře, chlapče, ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký byl. Když řekneš něco špatného, tak to zanechá právě takové jizvy jako když zabodneš do člověka nůž a vytáhneš ho.
Nezáleží na tom kolikrát řekneš lituji, rána stále zustává. Rána způsobená slovem bolí stejně jako fyzický úder. Proto si nejdřív dobře promysli, co můžeš komu říci a jaké to bude mít následky...
(Z Facebooku)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Pravdivá příhoda. a to jsem chtěl jít stavět plot
OdpovědětVymazatS hřebíkama?
VymazatHodne dobry pribeh. Dik za nej!
OdpovědětVymazatVýstižné, pravdivé. I slova někdy moc bolí....
OdpovědětVymazat