Jak bohaté jsou ty vztahy, kde si lidé dávají to nejdražší, co mají, a co paradoxně nestojí ani korunu – sami sebe.
Jako mládě jsem myslel, že nejhodnotnější může být jedině nějaká věc. Pak jsem poznal, že žádná se nemůže vyrovnat společně strávenému času. Protože ten se nikdy nerozbije, neroztrhá, neztratí. Nedělí se v rámci majetkového vypořádání, a přitom je hodnotou, která navždy zůstává – v paměti.
Jak je lehké druhého ponížit, když se mu nedaří, a jak těžké ho podpořit…
Ve vztahu přitom vůbec nezáleží na tom, JESTLI je partner momentálně hoden našeho obdivu; JESTLI v jeho chování momentálně převažují slabé stránky; JESTLI se momentálně ze své viny topí. „Jestli“ totiž není to nejdůležitější slovo. Tím nejdůležitějším slovem je PARTNER. Proto se ho snažíme vždy ocenit. Proto mu vždy připomínáme jeho silné stránky. Proto mu vždy pomáháme nad vodu.
Hra. To je náš život. Hrajeme hru na to, jak moc nám na druhém záleží, a přitom upřednostňujeme milosrdné lži před fakty. Neříkáme nepříjemné věci, abychom druhému neublížili, a tím mu ubližujeme nejvíc. Nezdůrazňujeme, co nám vadí a co bychom ve vztahu potřebovali posunout, nekomunikujeme, protože by to mohlo být obtížné, hovoříme o citlivosti, ale na konci zjišťujeme, že je mnohem lepší být jednou zraněn pravdou než roky klamán lží.
Vztahy založené na lžích vždycky umírají mladé. Umírají totiž už v okamžiku vyslovené/nevyslovené lži – bez ohledu na to, jak dlouho ještě předstírají, že trvají.
Než abychom jednou vykomunikovali problém, jsme zbabělí a alibističtí. Neumíme nést následky vlastních činů, přijmout odpovědnost za to, co jsme udělali špatně. Stydíme se za to, že jsme lidé, kteří chybují, skrýváme své nedostatky, nepracujeme s realitou. Je pro nás pohodlnější utéct od vlastní chyby než ji napravit.
Přál bych si, aby se lidé naučili pykat za své chyby. Pokud zradili, zaslouží si vidět druhého se zlomeným srdcem, jeho povodeň slz. Jestliže mají duši, zapamatují si to na celý život a už nikdy to nezopakují. Tím okamžikem o něco vyzrají.
Omluva je nejlepší způsob, jak mít poslední slovo. Nejlepší lepidlo, jaké drží dlouhodobý vztah. Nejlepší cesta k osobnímu rozvoji.
Upřímná omluva znamená přiznání chyby, a k tomu je vždy potřeba charakter. Chyby nikdy nekazí charakter člověka. Chyby odhalují charakter člověka.
Omluva je tenisový return, který přehazuje míček na druhou stranu kurtu. Umožňuje pro změnu druhému ukázat svou velikost.
Omluva je nejrychlejší prověrka toho, jak pevný je opravdu vztah a jak vyzrálý je partner. V chybách člověka nejlépe poznáte. Vztah je jako kánoe. Překlopí-li se partner, překlopíme se s ním. Protože oba sedíme v jedné lodi.
Ve vztahu jsme totiž denně konfrontováni se sliby, které jsme dali a které nemůžeme ošidit, protože jsme je nedali sobě, ale druhým. Utečeme-li do samoty, je to vždy snadné, protože sebe obalamutíme hned.
Dlouhodobý partner je oddaný svým slibům. Dodržuje je BEZ OHLEDU na to, jestli venku prší, jestli ovíněná nálada, v jaké slib dal, už pominula. Tento přístup k vlastním slibům je rys podstatný pro úspěch v jakékoli oblasti života, nejen pro dlouhodobý vztah. Být schopen nejen dát si cíl, ale také udržet zacílení. Kdo není fér k sobě, těžko bude fér k druhým.
Ve vztazích nikdy nestačí jen mluvit. Je nutné konat.
Nikdy nestačí slibovat. Je nutné uskutečňovat.
Je snadné být spolu, když je nádherně.
A nesnadné, když se zatáhnout mračna.
Když je ovšem nádherně, vystačíme si i sami.
Zatímco když se zatáhnou mračna, oceníme člověka, který nad námi v dešti rozloží svůj deštník a sám mokne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím anonymy o nějaký podpis. Ať vím s kým mám tu čest. Děkuji.