V sobotu se mi na hřbitově moc líbilo.
Tedy mně se tam líbílo vždycky. Už jako malé holčičce. Když jsem čekala, než babička upraví hrob, zamete listí, zapálí svíčky, tak já jsem chodila okolo hrobů a četla si nápisy.
A teď? Teď mě to snad těší ještě víc.
JE TAM TICHO a KLID - něco, co doma nemám, a tak si to náležitě užívám.
Dnes Jenda usnul v 0:25 hodin....
Pak už nemám sílu na nic....
Tak to máme stejné, taky jsem ráda chodila na hřbitovy a četla kdo tam leží a představovala si za těmi jmény osudy lidí podle toho jaký měli náhrobek.
OdpovědětVymazatKlid na hřbitově ještě nechci. :D
OdpovědětVymazatVendyW, to jsem ráda, že mám spřízněnou dušičku.
OdpovědětVymazatPavle, já Tě tam přece neposílám. :-P
V těchto dnech na hřbitovech moc klidu není, ale já tam ráda chodím na Vánoce a hlavně když je sníh, ty zachumelené náhrobky a zadumaní lidé, je to jiné než chaos o dušičkách.
OdpovědětVymazatPřeju ti klidný a pohodový víkend :)
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazattaké jsem jako malá holčička chodila se svou babičkou na hrob. Takže hřbitov pro mě není smutné místo.Ráda si čtu nápisy na náhrobcích a přemýšlím o osudech lidí.
OdpovědětVymazatDnes chodím za svou babičkou bohužel na ten samý hřbitov. Zrovna zítra tam jdeme. Poklidit, nazdobit a zapálit svíčku. A hlavně zavzpomínat na moji milovanou babičku Máňu.
Taky mám ráda návštevy hřbitova, i když vždycky odcházím s posmutnělou náladou.. ale ta se za chvíli spraví :-)
OdpovědětVymazatHezký víkend! :-)
Jeřabí snítka
OdpovědětVymazatNad hřbitovní zídkou
Jeřabí snítkou
Klopu svou ozdobil jsem
A vešel dál, nervozen
Majestátný byl jak hrad
Ten šedý, hrobový hřad
Sochy s ústy andělů
Uzřel jsem ticho, nádheru
Však za velkým Kristem
Zasypán listem
Leží hrob ten
Jenž touhou mi jen
Očistím, omyju hned
Špínu tu, jež halí jak led
Snítku pak postavím
Do vázy prasklé, tiše se pomodlím
A plody z karmínu
Utopí ve vínu
Žal můj šestiletý
Znovu přečte mi z pohádek věty
Větévky, haluzečky
Ach, zase-zase jsou ručky
Dlaně hrubé, tíhnou k vráskám
Avšak srdečně je celé laskám
Vlas šedivý utkvěl mi řídký
V úkrytu mé hrací skříňky
Však nehodlám jej nechat tam
Neb snítku tu jím obmotám
Zima tu a kol jen mráz
Však já jen vnímám sivý vlas
Na hrobě rampouch-mrazíkův syn
Stále však zelená, snítečka jeřabin.