Ráda fotím. Občas i něco jiného než autismus a rodinu...a proto tento můj nový blog.... Možná o ničem a možná o něčem. Tady nechci myslet, ale jen relaxovat...
Tvé srdce umí cítit a vidí věci tam, kde je druzí nevidí, jako ta žlutá slunečnice... Kdo by si ji všiml? Kolik vzpomínek té slunečnici asi zůstalo? Je tak strašně opuštěná až je to k pláči. Na chladné zemi odhozená. Najde se vůbec ještě někdy někdo, kdo ji zvedne a přivine do svých hřejivých dlaní? Kdo si ji položí na srdce a vdechne ji život?
Tvé srdce umí cítit a vidí věci tam, kde je druzí nevidí, jako ta žlutá slunečnice... Kdo by si ji všiml? Kolik vzpomínek té slunečnici asi zůstalo? Je tak strašně opuštěná až je to k pláči. Na chladné zemi odhozená. Najde se vůbec ještě někdy někdo, kdo ji zvedne a přivine do svých hřejivých dlaní? Kdo si ji položí na srdce a vdechne ji život?
OdpovědětVymazatAch, malé srdce, Ty víš, JAK to myslíš, ty víš, CO cítím a JAK se cítím...děkuju.
VymazatStarý schod a pohozená slunečnice. Opravdu velmi pocitové téma.
OdpovědětVymazat