Moudrost

ŠEST SOUČÁSTÍ MOUDROSTI 
Kdybychom individuální moudrost přirovnali ke stavebnici, měla by šest součástí. První z nich je prosociální chování, altruismus. Z moudrých lidí jde nefalšovaná vřelost, ale je to altruismus moudrý, nikoli bezbřehý. 
Moudrý člověk dokáže praštit parazita, takže součástí moudrosti je neposkytnutí pomoci někomu, kdo si ji nezaslouží. 

Další součástí individuální moudrosti jsou znalosti. Nejde jen o fakta, moudří lidé nejsou chodící encyklopedie, ale vědí, jak, kdy a kde fakta užít. Vzpomínáte si na kováře z našeho příběhu? Součástí moudrosti je schopnost, kdy, kde, jak a komu poskytnout radu. K individuální moudrosti patří správné myšlení, a to je myšlení jasné, přesné, věcné, určité, dostatečně široké, dostatečně hluboké a logické. Pozor! Myšlení může mít všechny uvedené vlastnosti, a přitom nebýt dostatečně logické! A ona proslulá součást individuální moudrosti, které se říká kritické myšlení? 

Lidé sdělují rozličná tvrzení – a tvrzení jsou výroky, jejichž pravdivost můžeme přijmout nebo odmítnout. Kritické myšlení je pečlivé uvážení toho, který výrok jako pravdivý přijmeme, který odmítneme, a kde se prostě nevyjádříme, kde umíme říci: „Nevím.“ Součástí kritického myšlení je stupeň pravděpodobnosti, s níž nějaký výrok přijmeme nebo odmítneme. Kriticky myslící lidi nelze snadno obloudit, jsou trpěliví, dlouho čekají, dlouho váží důkazy. 
A pozor! Otázka výrokem není! Také bychom měli vědět, že kritické myšlení není stav, ale je to proces. Je to celoživotní učení někdy od dospívání až do smrti a pravého mistrovství v kritickém myšlení snad nedosáhneme nikdy. 


Součástí moudrosti je také vyrovnanost, citová vyrovnanost, velká citová vyrovnanost. Moudří lidé zvládnou i oprávněný hněv. Dokážou být veselí, aniž by je radost příliš ovlivňovala. 

Nenávist složkou moudrosti není. Moudrost zahrnuje i prastarý filosofický příkaz: „Poznej sám sebe.“ A to je jedna z nejtěžších věcí v lidském životě. Dnes už lépe víme, proč. Informace, které nás určují, se totiž do dlouhodobých nevědomých pamětí ukládají v raném dětství a pak nejsou vědomé pozornosti přístupné. Působí na nás, jako by byly hlubokým mořským proudem nebo gravitací. Součástí moudrosti jsou prosté otázky a prosté odpovědi. Jak se na stejný problém dívá dítě, dospívající člověk, dospělý člověk, člověk starý, jak se na něj dívá žena a muž, jak se na něj dívá Ind, Arab nebo křesťan, muslim, hinduista či ateista. Moudří lidé vědí, že všechno poznání, i to jejich vlastní, včetně vlastní moudrosti, je relativní. 
Poslední součástí moudrosti je schopnost snášet nejistotu. Moudří lidé ji snášejí dobře, a přitom jsou otevřeni novým poznatkům i novým souvislostem.

František Koukolík -  Metuzalém: O stárnuti a stáří