Odpusť. Nezměníš minulost, ale budoucnost

Kde není láska, nemůže být odpuštění

Život každého z nás je příliš krátký na to, abychom ho marnili lítostí. Proto bychom se měli snažit být vděční těm, kteří s námi zacházejí dobře, a odpouštět těm, kteří s námi zacházejí špatně.

Předně, odpuštění není snadné (já o ničem snadném nepíšu). Základem schopnosti odpustit je láska (pro někoho možná paradoxně). Kde není láska, nemůže být odpuštění. Pokud totiž někoho milujeme, dokážeme mu odpustit. Víme, že člověk dělá chyby, ba dokonce je potřebuje dělat, aby pochopil, jak drahé ty chyby jsou, a díky této zkušenosti je neopakoval.

Jestliže neodpustíme, škodíme ani ne tak druhému jako sobě. To my zůstaneme plní lítosti, výčitek, hněvu, pomstychtivosti a jiných forem negací. To my se dál trestáme. Naopak dokážeme-li odpustit, poznáme, že jde o nejkrásnější formu lásky. A o výhodný obchod. Za odpuštění totiž něco dostaneme – v duši zvláštní klid, v srdci zvláštní štěstí.

Odpuštění je výsadou silných. Slabí, než odpustí, potřebují zesílit. Nejsme-li tedy schopni odpustit hned, je to v pořádku. Všechno má svůj správný čas.

Že jsme ještě slabí, to poznáme. Máme touhu se mstít. Ta negativní touha nás oslabuje. 

Strhne nás až na dno – na bod, kde je už tak nesnesitelně, že není možné dál klesat. Je nutné něco změnit. Hledat způsob, jak svůj vztek překonat, protože nás ničí. A tím začínáme zesilovat. A chápat, že to zlé, co se nám stalo, vlastně je užitečné.

Díky tomu začneme být paradoxně vděční za to, že jsme skutečně poznali druhého člověka – jeho opravdový charakter, tvář, že mu škraboška spadla. Přestaneme potřebovat jeho omluvu a plíživý návrat, protože si uvědomíme, že nikoho takového po svém boku vlastně nepotřebujeme ani nechceme.

Když jsem jako mladé tele poprvé ublížil jedné dívce, po čase mi od ní přišel dopis s pouhými třemi větami, které mi pomohly hodně pochopit. Zněly:

„Rozhodla jsem se Ti odpustit. Ne proto, že by ses omluvil, nebo že bys snad chápal, jakou bolest jsi mi způsobil. Ale proto, že si zasloužím klid, uzavřít minulost a otevřít se budoucnosti, ve které už nebudeš Ty, ale někdo lepší.“

Četl jsem ho té ženě, která ještě netušila, kolik síly v sobě má. Zjistí to, že dokáže odpustit tomu, kdo se nikdy neomluvil, kdo nikdy nepřiznal svou chybu, kdo vinu svaloval jen na ni.

4 technické fáze odpuštění

Až ucítíme správný čas, vyhledejme místo, kde budeme sami se svými myšlenkami. A poté:

1. Přemýšlejme o tom, co nás tak štve. Popišme si, co se vlastně stalo, jak se cítíme a jak reagujeme.
2. Přemýšlejme o tom, jak jsme vyrostli. Definujme zkušenost, kterou jsme díky této události získali, popišme si, co jsme se dozvěděli o sobě, o svých potřebách a hranicích. Uvědomme si, že ať to bylo jakkoli těžké, přežili jsme to. A to není málo. Navíc jsme zmoudřeli, protože lépe než předtím víme, co/koho už nikdy nechceme a na co/koho si musíme dát větší pozor.
3. Přemýšlejme o osobě, která nám ublížila. Chybovala, budiž, protože je člověk. V každém okamžiku jedná na základě limitovaných zkušeností. Možná jí pořád nedošlo, čeho se dopustila, protože je jako dítě, které si neuvědomuje následky svých jednání. Zkusme si představit, že právě tahle zkušenost je ta, kterou ta osoba potřebovala. Ptejme se: Proč ji potřebovala? K čemu konkrétně jí v budoucnosti může prospět? Jak se jmenuje ta její ,potřeba‘?
4. Rozhodněme se, jestli chceme, nebo nechceme tomu člověku osobně říct, že mu odpouštíme. Pokud ho už nechceme vidět nebo slyšet a dělá se nám z něj zle, udělejme to sami, v jeho nepřítomnosti. Vyslovme nahlas: Odpouštím Ti. A doplňme odůvodnění.

Je to jeden z nejlepších způsobů, jak pomoci sami sobě. Uvědomit si, že si zasloužíme být šťastní. Že si zasloužíme získat tuto zkušenost, abychom příště na sebe už uměli dát větší pozor.

Proč potřebujeme odpouštět

Odpuštěním si přestáváme stěžovat nebo ustavičně v sobě řešit něco proti někomu jinému. Odpuštěním jako bychom odřízli kotvu, zakleslou ve starých vodách. Naše loď se uvolní a blahodárně vypluje po vlnách času. Opustí útesy plné hořkosti, odporu, pomstychtivosti.

Mnozí lidé si mylně myslí, že odpuštění znamená někoho obejmout, poplácat po ramenou, nebo mu dokonce požehnat. Ne. Odpuštění se netýká jiné osoby, a už vůbec nemá nic společného s jejím prospěchem.

Jak zdůrazňuji ve své poslední knize 100 nejkratších cest k Tobě, odpuštění je náš osobní benefit. Je nesmírně přínosné pro naše psychické a tělesné zdraví. Vztek, nenávist a jiné formy mentálního a emočního jedu otravují naše tělo a myšlenky. My kvůli tomu trpíme, my kvůli tomu máme bolesti a tlaky v hlavě, úzkosti přecházející až v deprese. A to proto, že my v sobě držíme zlého běsnícího démona.

Pusťme ho ven. Odpuštění sice není jediný způsob, jak se zbavit negativních jedů, ale rozhodně patří k nejlepším.

https://www.firstclass.cz/2017/12/odpustenim-nezmenis-minulost-ale-budoucnost/?utm_source=facebook&utm_medium=organic&utm_campaign=20171226