9 způsobů, jak pochopit a překonat chvíle, kdy se nám hroutí svět

Upřímně – viděli jste někdy šťastného člověka? Nemyslím v televizní reklamě. Naživo. A viděli jste mu zblízka do obličeje? Pak jste museli vnímat, že má tvář plnou vrásek a srdce plné jizev.

Je to možná největší paradox života:

Lidé, kteří jsou šťastní, předtím poznali hodně neštěstí.

Lidé, kteří jsou moudří, předtím udělali spoustu chyb.

Lidé, kteří v sobě mají lásku k druhým, předtím někdy ublížili.

Lidé, kteří v nějaké oblasti uspěli, předtím mnohokrát prohráli.

Šťastným, moudrým nebo úspěšným se nikdo nerodí, tím se stává. Svými zkušenostmi, poznáním. Potupením, mizérií, bolestí, srdcolamem, vším zlým, co nešlo odvrátit a srazilo ho na kolena. Nedivme se tomu, protože:

Čím více důležitých lidí ztratíme, tím více si uvědomíme hodnotu těch, kteří nám ještě zůstali.

Čím více chyb v životě uděláme, tím poučenější z nich budeme.

Čím více nových cest budeme donuceni hledat, tím více jich najdeme.

Život je změna a změna je život. Život jsou vzestupy a pády. Tak jako moře jsou vlny. I každý den je světlo a tma. Tento režim změn má velký smysl. Učí nás citu, vděčnosti a uvědomit si, jak draze se platí každá zkušenost. Jen díky neúspěchům jsme schopni vážit si pak dosažených úspěchů.

Změny nás učí pokoře. Méně hledat to, čeho jsme ještě nedosáhli, a více oceňovat to, co jsme již zvládli. Vzestupy a pády nás zkrátka učí porozumět životu. 

Připadá Vám teď nemožné se s ranou vyrovnat? Něco Vám povím: Víte, co je nejtěžší na každé cestě? Uvěřit, že jsme schopni tu cestu zvládnout. Ale všichni JSME. Protože všichni se můžeme zlepšovat. Nikdo z nás není stroj, který si automaticky stáhne poslední aktualizaci a hned je lepší. K upgradu své verze se musíme vypracovat. Předpokladem k tomu, abychom se mohli vypracovávat, je nepadat za oběť negativnímu myšlení. Ano, možná jsme udělali chybu. Ano, možná jsme nedostáli očekávání. Cítíme se frustrováni a poraženi. Dobře znám ty pocity. Všichni jsme je zažili. Všichni máme špatné dny, kdy o sobě pochybujeme. Naše nádoba se rozbije na střepy, pak ještě přijdou podrážky „kamarádů“, rodiny, kolegů a s dojemně soucitným výrazem ty střepy ještě rozšlapou na padrť tím, že nám zopakují, jak jsme k ničemu.

Když se mi tohle stalo poprvé, jeden moudrý muž mi poradil, ať si na papír sepíšu všechno, co si v té chvíli o sobě myslím. Byl to strašlivý škvár. Plný nenávisti vůči sobě. On ten papír vzal, přeškrtal všechna NE a já náhle četl, co dokážu, ne co nedokážu. Místo seznamu výčitek mi vrátil seznam výzev. Všechno, co jsem neměl (podle svého tehdejšího rozpoložení) dokázat, se stalo mým dlouhodobým cílem. Jistěže jsem všechno časem dokázal, ale důležitější bylo, že jsem tehdy z negativního myšlení přešel na pozitivní.

Pamatujme: Ať se nám děje cokoli, bohatneme. O úspěch nebo zkušenosti.

Úsměv vůbec nejlépe zabírá v nejtěžších situacích. Ne, pokaždé nemusí znamenat, že jsme šťastní. Někdy může znamenat, že jsme dost silní a moudří, abychom akceptovali věci, jaké jsou, a začali dělat to nejlepší, čeho jsme v dané chvíli schopni. 

Právě tehdy, když věci nejdou tak, jak bychom si přáli, je o to důležitější zůstat pozitivní, trpěliví a vytrvalí. Čím více nás to svádí vzdát se, tím více je čeho získat. Ostatně nejsilnější lidé nejsou ti, kdo vždy vyhrávají. Nejsilnější jsou ti, kteří se nevzdávají, i když prohrávají.

Každá událost má potenciál nás zničit nebo posílit. Rozhodnutí je na nás. - See more at: http://www.firstclass.cz/2014/09/9-zpusobu-jak-pochopit-a-prekonat-chvile-kdy-se-nam-hrouti-svet/4/#sthash.T6DI7Evk.dpuf

Celý článek zde:
http://www.firstclass.cz/2014/09/9-zpusobu-jak-pochopit-a-prekonat-chvile-kdy-se-nam-hrouti-svet/#sthash.DHxaT8W0.dpbs